Cestují po světě, mají poměrně slušné platové ohodnocení a šéf jim při práci nedýchá na záda. Povolání řidiče kamionu má však i své stinné stránky a vyžaduje notnou dávku zodpovědnosti, sebedisciplíny i obětování. Co všechno se vyplatí znát, než se stanete řidičem kamionu? A co pro to musíte udělat?
Dvanáctikolové kolosy jsou na silnicích pro běžné řidiče často přítěží, která jim brání v plynulé jízdě. Jenže právě díky řidičům kamionů, kteří tráví mimo domov více času, než by sami chtěli, máme v obchodech čerstvé potraviny a další spotřební zboží. Jejich úkolem je totiž převážet výrobky a hotové zboží z výrobních závodů do maloobchodů i distribučních center – v pořádku a včas.
Existují zpravidla dva typy řidičů kamionů: firemní řidiči, tedy zaměstnanci konkrétní přepravní společnosti, kterou vlastní jejich zaměstnavatel. V kontinentální Evropě jde o majoritní způsob provozování nákladní autodopravy. Druhým typem, s kterým se lze setkat jsou řidiči majitelé, kteří jezdí buď jako nezávislí dodavatelé, nebo na základě nájemní smlouvy s větší přepravní společností.
V ČR řidiči zajišťují převážně vnitrostátní dopravu, eventuálně kombinovanou s mezinárodní dopravou. V rámci vnitrostátní dopravy se jako řidič kamionu vracíte každý den domů, u mezinárodní (zkráceně MKD) pak jezdíte týdenní, ale třeba i třítýdenní turnusy, takže kamion se pak stává vaším přechodným obydlím. Délka turnusů, stejně jako cílové destinace, platové ohodnocení či osobní benefity, závisí na společnosti, pro kterou pracujete.
Profese, která je z hlediska uchazečů čím dál více nedostatková, vyžaduje v první řadě obrovskou míru zodpovědnosti. Řidič, který usedne do více než 12tunového „tiráku“, musí nejen doručit zboží na konkrétní místo včas, ale zároveň se na silnici vypořádat s celou řadou omezení: hlídat si technický stav vozidla i spotřebu paliva, reagovat na dopravní situace i na častý tlak dispečerů či policejních hlídek.
V rámci mezinárodní dopravy jste prakticky neustále na cestách, přičemž se vaše pracovní doba různí podle dopravních společností a zemí, ve kterých jezdíte. V Evropské unii pracovní dobu řidičů v nákladní dopravě upravuje nařízení (ES) č. 561/2006, mimo EU se pak řidič řídí dohodou AETR.
Nepřetržitě můžete jet maximálně 4,5 hodiny, poté si musíte udělat alespoň 45minutovou povinnou pauzu na odpočinek. Ze zákona máte povinnou 13 – nebo 15hodinovou pracovní dobu, během které můžete řídit maximálně 9 hodin. Týdenní doba odpočinku tak činí 45 hodin, což by měl být čas strávený mimo kabinu. Ve skutečnosti ale řidiči často nemají kam jít, a tak odpočinek paradoxně tráví v kabině, kde si vaří, spí či sledují filmy.
Může se zdát, že řidič kamionu je náročné a osamělé povolání, které s sebou nese především dlouhé odloučení od rodiny, vypořádávání se s kolonami i nenadálými dopravními situacemi či určitá zdravotní rizika, která se pojí s každým sedavým zaměstnáním. Avšak i tato profese má svá pozitiva.
Pokud vás baví řízení a zároveň cestování, pak jistě dokážete ocenit, že se při práci mnohdy podíváte na místa, na která byste se jinak nedostali. Ač to na silnicích leckdy vypadá, že „kamioňáci“ tráví čas především na odpočívadlech, někteří z nich si během odpočinku zvládnou užít třeba krásy norských fjordů nebo rakouských jezer.
A kolik si takový řidič kamionu vydělá? Platy v tomto oboru jsou velmi odlišné, obzvláště porovnáte-li tuzemsko se zahraničím. Právě lepší platové podmínky jsou jedním z hlavních důvodů, proč většina českých řidičů odchází pracovat do Německa, Francie nebo třeba Norska. Dle portálu Platy.cz se průměrný hrubý plat řidiče kamionu pohybuje v rozmezí 17–57 tisíc korun.
Je ale třeba brát v potaz, že konečný plat se skládá ze základní složky a dále stravného, které se ovšem nezapočítává do nemocenské či důchodu. V mezinárodní dopravě si řidiči mohou v rámci stravného přijít až na 50 euro za den, v tuzemských firmách jsou pak diety výrazně nižší.
Pokud je řízení náklaďáku vaším profesním snem, je cesta k jeho splnění poměrně snadná – vše, co potřebujete, je být starší 21 let, mít čistý trestní rejstřík, řidičské oprávnění skupiny C + E a tzv. profesní zkoušku způsobilosti. Poté už stačí oslovit dopravní společnost, pro kterou chcete jezdit, a po krátkém zaškolení se můžete vydat na cesty.
Pro některé zájemce může být drobnou překážkou vyšší počáteční investice – za výcvik pro řidičský průkaz skupiny C + E zaplatíte zhruba 20–30 tisíc korun (ceny se liší dle regionu), dalších cca 20 tisíc korun zaplatíte za profesní průkaz (odborná zkouška způsobilosti), který je pro vykonávání tohoto povolání nezbytný.
