Provozovatelé v segmentu nákladních vozidel a autobusů jistě dbají na technický stav svých vozových parků a právem chtějí mít k dispozici ty nejkvalitnější provozní kapaliny za přijatelnou cenu. Trh Evropské unie s těmito výrobky je poměrně jednotný, dobře organizovaný a požadovaná kvalita je popsána pomocí různých závazných norem.
Nicméně hlavní výzvou je rozpoznat vhodné produkty, které nejlépe vyhovují konkrétní flotile, která je často poměrně rozmanitá. Nejen ve smyslu různých výrobců vozidel (OEM) a typů, ale také s ohledem na jízdní podmínky, zatížení, okolní prostředí a také stáří flotily. Situace se výrazně mění, když vozidlo opouští EU a přechází do zemí s méně přísnými požadavky na kvalitu. Následující odstavce mají za cíl pojmenovat určitá specifika jednotlivých skupin provozních kapalin, jejichž zohlednění a odpovídající jednání může prodloužit bezchybný provoz vozidla, prodloužit jeho životnost, snížit spotřebu paliva, ušetřit provozní náklady nebo se vyhnout zbytečným komplikacím.
Motorová nafta je ve srovnání s ostatními provozními kapalinami z hlediska kvality uživatelsky nejhůře hodnocená. Jak již bylo uvedeno v předchozích článcích, může se stát, že palivo nesplňuje obecně přijaté a závazné normy. To může mít fatální okamžitý a škodlivý vliv na stav vozidla, který se projeví ztrátou provozuschopnosti ve velmi krátkém čase, např. než se palivo dostane do spalovací komory motoru. Některá porušení kvality paliva se neprojeví okamžitě, mohou se promítnout do výkonu motoru nebo stability chodu, ale také mohou nevratně poškodit citlivé části, jako jsou vysokotlaká čerpadla nebo vstřikovače. Konečný projev škod může přijít i za několik měsíců.
Vzhledem k tomu, že motorovou naftu nelze snadno zkontrolovat, je jedinou obranou proti takovým situacím výběr správného dodavatele paliva a čerpací stanice. Důrazně doporučujeme vyhnout se místům, kde je technologie skladování a plnění paliva stará a špatně udržovaná. Celkový dojem může určitě pomoci. Investice do technologií a celkového vzhledu souvisejí s množstvím peněz vynaložených na údržbu technologie a stálost kvality paliva. Riziko je především dvojí - celková kvalita paliva a jeho čistota. Jako příklad z hlediska samotné technologie lze uvést, že moderní čerpací stanice používají podzemní zásobníky s teplotně kompenzovanými průtokoměry. Skladování pod zemí přináší jednu obrovskou výhodu - stabilní a relativně nízkou teplotu paliva. Zejména v jižních zemích s teplejším podnebím je proto špatně udržovaná nadzemní palivová nádrž jakýmsi inkubátorem mikroorganismů, které se mohou snadno přenést do vozidla a potenciálně způsobit ucpání palivového filtru nebo jiné problémy včetně biologicky vyvolané koroze. Motorová nafta je také velmi citlivá na nízké teploty. Vysoce kvalitní zimní nafta s nízkou teplotou zaručuje uživatelům možnost bezproblémového nastartování a provozu nákladního vozidla. Každý evropský region má vlastní zimní specifikaci a severské země dokonce používají specifikaci Artic Diesel.
Při cestách mimo EU je třeba věnovat maximální pozornost správnému výběru druhu paliva - kvalitativně odpovídajícího požadavkům vozidla. Méně kvalitní paliva často obsahují vyšší obsah síry a dalších nečistot a jejich destilační křivky jsou vyšší. V moderních vozidlech tato paliva vytvářejí v motorech velké množství uhlíkových usazenin, zatěžují systémy následného zpracování a rychle vyčerpávají přísady motorových olejů (jejich tzv. alkalickou rezervu), což výrazně snižuje jejich čistící schopnosti a potřebné intervaly výměny.
Kapalina nazývaná také Diesel Exhaust Fluid (DEF) je kapalina, která pomáhá snižovat znečištění ovzduší u moderních dieselových motorů.
AdBlue tedy NENÍ PALIVO, ale je vstřikováno do výfukového systému nákladního vozidla, tzv. jednotky SCR (selektivní katalytická redukce), s cílem snížit koncentraci oxidu dusíku (NOx). Je velmi důležité používat pouze kvalitní a testovaný produkt, moderní nákladní vozidla (Euro6) automaticky zastaví provoz, pokud počítač nákladního vozidla zjistí nízkou kvalitu AdBlue.
V rámci první skupiny maziv je třeba věnovat zvláštní pozornost doporučením od výrobce vozidla. To zahrnuje specifikace výkonu a viskozity (hustoty). Provozovatelé nákladních vozidel a autobusů by si měli být vědomi, že existují někteří výrobci olejů, jejichž výrobky (často levnější než jiné) nebyly testovány podle požadovaných výkonnostních specifikací. Takové oleje nejsou schváleny, ale pouze se uvádí, že "splňují specifikaci", a jejich účinnost není absolutně zaručena, což znamená určitou míru rizika.
Provozovatel by se měl také rozhodnout, zda chce dosáhnout co nejvyššího sjednocení portfolia maziv, tedy zvolit mazací olej (nebo minimální počet olejů), který splňuje požadavky všech zamýšlených aplikací, nebo zda preferuje větší rozmanitost produktů. Druhý přístup je náchylnější k chybám (nesprávná aplikace), zvyšuje počet skladových jednotek, na druhou stranu může ušetřit náklady na nákup maziva. Například motorový olej se specifikací ACEA E6 / Mercedes-Benz MB 228.51 lze použít téměř pro všechna vozidla výrobce, včetně starších. Zejména těm starším bez sofistikovaného systému následného zpracování (např. filtry pevných částic, DPF) však tento typ oleje příliš neprospívá, jejich potřeby by mohla uspokojit levnější varianta - např. ACEA E4 / MB 228.5. Tento olej by však škodil novějším vozidlům nadměrným zanášením DPF, a proto je nutné mít na skladě i produkt ACEA E6.
Významnou roli hraje také viskozitní výkon. Vozidla pro dlouhé přepravy s nižší hmotností nákladu mohou vykazovat výrazné úspory paliva při použití olejů z nízkoviskózního spektra doporučeného OEM (např. SAE 5W-30, 10W-30). Na druhou stranu, pokud vozidlo pracuje ve velmi náročných zátěžových podmínkách na staveništi nebo v těžkém průmyslu, jsou vhodnější oleje s vyšší viskozitou (např. SAE 10W-40, 15W-40), aby se zabránilo nadměrnému opotřebení (motoru). Stejné úvahy platí i pro převodové oleje.
Téměř všechny chladicí kapaliny v segmentu nákladních vozidel a autobusů jsou založeny na směsi etylenglykolu s vodou (pouze v ekologicky citlivých aplikacích se používá neškodný, ale dražší propylenglykol), většinou v poměru 50:50. Tento poměr se důrazně doporučuje dodržovat, protože nadměrně vyšší obsah koncentrátu chladicí kapaliny oproti vodě nepřináší žádné výhody kromě nižšího bodu tuhnutí (až -68 °C při poměru 2:1). Dokonce snižuje chladicí účinek kapaliny, protože glykol je horší chladicí kapalina než voda, a zvyšuje viskozitu, takže kapalina je odolnější proti čerpání. Opačný scénář, tj. snížení koncentrace glykolu pod 30 %, způsobuje rychlé urychlení korozních procesů v chladicím systému.
Důležitou roli hraje také přísada do chladící kapaliny. Částečně zastaralá silikátová technologie (na bázi křemičitanů) je kvantitativně nahrazována technologií OAT (organická kyselinová technologie). Je to velmi rozumné, protože silikátová technologie má tendenci vytvářet na částech chladicího systému rovnoměrnou vrstvu pevných částic, které brání přenosu tepla, zatímco OAT "vyhledává" pouze místa koroze a zabraňuje jejich dalšímu rozvoji, čímž ponechává zbytek povrchu neporušený. Naopak u starších a silně zatížených systémů může používání OAT způsobit rozpouštění usazenin, což vede k únikům.
Chcete-li se dozvědět více o optimalizaci výběru provozních kapalin pro váš vozový park nákladních vozidel a snížení nákladů, obraťte se na náš tým odborníků ještě dnes. Nedovolte, aby špatná volba kapalin zničila výkonnost vašeho vozového parku - začněte hned!
