Z marketingových průzkumů po celé Evropě vyplývá, že na rozhodnutí zákazníka, kde příště natankovat, má vedle ceny paliva nejzásadnější vliv i jeho kvalita.
Každý chce určitě kupovat zboží v nejvyšší kvalitě, jakou si může dovolit. Na druhé straně, jakmile zastavíme na čerpací stanici, otevřeme víčko nádrže, zasuneme pistoli a stlačíme páčku, máme vůbec šanci nějak posoudit kvalitu kapaliny, která nám proudí do nádrže? Odpověď je bohužel záporná – nemáme. Na palivo se nemůžeme podívat, a i kdyby to šlo, moc by nám to v rozlišení kvality nepomohlo.
Určitý názor si můžeme udělat z okolí čerpací stanice, z její čistoty, z dostupnosti a úrovně jiných služeb. Ty ale ve většině případů s kvalitou paliva nesouvisejí. Skutečný doklad kvality musíme hledat hlouběji. Je potřeba všímat si, co o svém palivu dodavatel tvrdí a jakými důkazy se o tom snaží své zákazníky přesvědčit. A pro správné posouzení musíme nejdřív pochopit, co to vlastně kvalita paliva je – a že kvalita není jen jedna.
Prvním měřítkem kvality paliva, o kterém už každý určitě slyšel, je soulad se základními mezinárodními normami pro kvalitu paliva. Pro motorovou naftu je v EU povinnou norma ČSN EN 590 (65 6506). Otázka, zda dané palivo normu splňuje, nebo ne, se může zdát poměrně jednoduchá, ale norma se ve skutečnosti skládá z 18 různých parametrů a pro důkladné posouzení kvality je nutné prověřit většinu z nich, ne-li úplně všechny. Norma obsahuje také limitní hodnoty všech parametrů, kterým je třeba vyhovět. Při zjištění jakéhokoli nesouladu v některém z parametrů se palivo automaticky vyhodnotí jako nevyhovující a podle míry porušení normy je možné ho považovat za škodlivé pro motory vozidel či pro životní prostředí, nebo dokonce může vzniknout podezření na podvodné aktivity. Odhalení drobného nesouladu ale na druhé straně ještě nemusí znamenat žádné vážné ohrožení. Pro lepší pochopení závažnosti neshod si teď jednotlivé případy rozdělíme do kategorií.
V souvislosti s kvalitou dieselového paliva, tedy motorové nafty, mluvíme vždy o vlastnostech tečení za nízkých teplot. Pokud palivo nevyhoví takzvanému testu filtrovatelnosti CFPP (Cold Filter Plugging Point), pak za dostatečně nízkých teplot může dojít ke zhoršení provozuschopnosti vozidla, protože palivové filtry se můžou rychleji ucpávat tuhými složkami (parafíny). Taková porušení kvality se považují za neúmyslná a použití paliva nevede k žádnému dalšímu poškození. Dodavatel jen nestihl včas přejít na palivo odolnější vůči chladu. Výjimečně se to může stát i renomovaným společnostem, ale vždy jen na začátku zimní sezony. Pokud takové pochybení zjistí národní kontrolní orgány, sahají zpravidla jen k nízké pokutě.
Typickým parametrem z této kategorie, k jehož porušování dochází u dieselového paliva (motorové nafty) nejčastěji, je bod vzplanutí. Ten se sleduje primárně jako bezpečnostní parametr, protože motorová nafta patří do III. třídy nebezpečnosti hořlavých látek s bodem vzplanutí nad 55 °C. Pokud se u teploty vzplanutí zjistí nižší hodnota, nemůže se už palivo do této kategorie řadit, a je nutné s ním zacházet za přísnějších bezpečnostních opatření. Koncovému zákazníkovi se to může zdát nepodstatné, ale ve skutečnosti jde o dosti podstatné riziko.
Hlavní příčinou poklesu bodu vzplanutí pod požadovanou mez bývá přítomnost benzínu, protože ten je v motorové naftě nejčastějším kontaminantem. Byly dokonce zaznamenány případy, kdy takto kontaminované palivo způsobilo požár v systému následného zpracování výfukových plynů vozidla. Nejvážnější hrozbou je ale ředění paliva a pokles viskozity. Jinými slovy, motorová nafta silně kontaminovaná benzínem vytváří výrazně tenčí mazací film, který se „podepíše“ na mnoha součástech palivové soustavy náchylných k opotřebení, především jde o palivová čerpadla a vstřikovače. Takové palivo pak může způsobit nevratné poškození. To se ale může začít projevovat až po určité době (až po několika měsících provozu).
Tresty za takové porušení kvality závisí na stupni závažnosti. Když se bod vzplanutí pohybuje alespoň nad 45 °C, udělují se zpravidla nízké pokuty, protože palivo neznamená pro vozidla až tak vysoké riziko. Pokles bodu vzplanutí pod 20 °C je oproti tomu velmi závažný a stejně tak závažné jsou i následky. Neshody týkající se bodu vzplanutí přitom zpravidla nejsou chybou čerpací stanice. Mohou být následkem nevhodné konstrukce systému rekuperace benzínových par či jiné technické závady, ale v drtivé většině případů se vina skrývá v dodavatelském řetězci a cisternových zásobovacích vozidlech. Mechanismus je docela jednoduchý – motorová nafta se dodává v cisternových vozech s několika komorami. Když se ocitne v nádrži po benzínu nebo když řidič omylem naplní komoru pro naftu benzínem (a připojí plnicí hadici k nesprávnému otvoru), je problém na světě.
Lidský faktor tu hraje zásadní roli. Navíc jakýkoli pokus o zamaskování chyby (kdy se řidič například ještě pokusí vyrovnat množství obou druhů paliva a naplní naftu do komory na benzín) vede k ještě větším problémům.
Poslední skupinou odchylek v kvalitě jsou výrobní chyby. V řádné výrobě, tedy v rafineriích a palivových terminálech, jsou podobné chyby velice vzácné, výjimečně k nim ale také může dojít. Pokud se ve výrobě vyskytne závada a výstupní kontrola kvality ji neodhalí, většinou daná porušení nejsou příliš závažná a omezují se jen na drobnější odchylky, například v obsahu síry, obsahu biosložky (známé pod zkratkou FAME nebo česky MEMK s podskupinou MEŘO), destilační křivce nebo cetanovém čísle (CČ/CN).
Existuje ale ještě jedna zvláštní skupina doslova zavrženíhodných závad v kvalitě „výroby“, které v podstatě znamenají podvodné aktivity a které jsou přímým výsledkem pančování paliva. Použitým mechanismem je přidávání většího množství laciných složek podobných těm, které už jsou v palivu přítomné.
Nižší ceny je pak možné dosáhnout díky tomu, že je přimíchaná složka zatížená nižší nebo vůbec žádnou daní, nebo že je daná látka už použitá a je tedy možné ji považovat za odpad nebo za sekundární zdroj.
Nejčastěji zneužívanými uhlovodíkovými frakcemi jsou různá rozpouštědla a průmyslové provozní kapaliny, jako jsou maziva, tvářecí kapaliny nebo transformátorové oleje. Podobné produkty pak obvykle překračují rozsah teploty varu předepsaný pro motorovou naftu (protože příslušné frakce jsou těžší), mají vyšší obsah síry nebo obsahují jiné kontaminanty, které jsou velmi nebezpečné pro motor i pro systémy následného zpracování výfukových plynů. Pančované palivo se hůře spaluje a zanechává za sebou zuhelnatělé zbytky (podobné sazím) a celkově vysoké množství usazenin, které poškozují hnací ústrojí automobilu.
Stejně tak nadměrný obsah síry či jiných kyselinotvorných látek může vést k výraznému poškození motoru, protože vytváří korozivní prostředí a v motorovém oleji vede k vyčerpání ochranných aditiv. A to je především na renomovaných čerpacích stanicích zkrátka nepřijatelné. Při zjištění takovýchto závad proto prodejce dostává vysokou peněžní pokutu. To je ale ještě ten nejmenší problém, mnohem horší je poškození dobrého jména. Pokud hledáte důvěryhodného dodavatele paliv, můžete si na internetu vyhledat podrobnější informace i ucelenou nabídku paliv od společnosti Eurowag.
Jak už jsme zmínili, čerpací stanice po celé EU podléhají pravidelnému hodnocení kvality a státním kontrolám. Na druhé straně ale obecné základní požadavky EU jsou poměrně nízké a jejich zpřísnění závisí vždy na národních agenturách či organizacích pro ochranu spotřebitelů. Kromě všeobecné pověsti, dobrého jména a kvality může řetězec čerpacích stanic ukázat zákazníkům zvýšenou péči o kvalitu paliva například tím, že se zapojí do nezávislého monitorování kvality paliv prováděného třetími stranami. To zahrnuje pravidelný odběr a analýzu vzorků bez předchozího upozornění. Čerpací stanice si pak zasluhuje skutečně tu nejvyšší důvěru, protože před svými zákazníky nic neskrývá.
Eurowag autodopravcům nabízí snadné řešení: palivové karty Eurowag, platné po celé Evropě. Ty zajišťují nejen snadné platby za palivo, ale také ukazují čerpací stanice s kvalitním palivem.
