Sedm z deseti dopravních firem v Evropě se setkalo s nějakou formou krádeže pohonných hmot (PHM). A teď nemyslíme ze strany svých řidičů, ale od zlodějů. Buď je to formou zneužití palivových karet, častější je ale krádež paliva přímo z nádrže. A zatímco tomu prvnímu lze účinně čelit, ve druhém případě moc možností není.
Krádeže paliva jsou bohužel běžným chlebem řidičů, resp. majitelů dopravních firem. Dokazují to nejen různá kamioňácká facebooková fóra, kde není den, aby se neobjevil nějaký post o podobném incidentu. Potvrzují to ale i reporty či zprávy z různých zdrojů jako riskintelligence.eu, racfoundation.org, trans.info či stablevehiclecontracts.co.uk - až 70 % dopravních firem v Evropě se setkalo s nějakou formou krádeže PHM.
Nejčastějším případem jsou krádeže přímo z nádrží. Jak nám potvrdil Jiří Živčák ze společnosti ZIVI TRANS ze slovenských Sokoľan, organizované skupiny se obvykle snaží nejprve dostat do nádrží cestou nejmenšího odporu, tedy přes víčko. „Naše vozidla jsme proto vybavili dodatečnými bezpečnostními zámky, které by měly určitou skupinu zlodějů odradit,“ popisuje. Nejen on moc dobře ví, že z hlediska škody na vozidle existuje horší varianta. Tu popisuje Aleš Havlíček ze společnosti White Trans z Velkých Přílep, který řeší krádeže skoro každý měsíc: „U auta zastaví dodávka, zloději navrtají nádrž a výkonným čerpadlem z něj velmi rychle odčerpají palivo. Většinou to dělají v noci, kdy řidič spí. Ten to zjistí až ráno, kdy mu svítí rezerva nebo na to přijde při ranní obchůzce vozidla.“
Bohužel proti tomuto typu krádeže neexistuje příliš účinná obrana. Ano, základem je neparkovat na osamělém tmavém místě, ale zvolit velké, pokud možno i kamerami hlídané parkoviště pro nákladní vozy u čerpací stanice. Posloužit mohou například truckparky Eurowag či dalších až 1150 míst v 18 zemích zajištěných v rámci silniční služby TRAVIS. Tato poučka ale obecně naráží na jednu dobře známou bolest: „V celé Evropě je obrovský problém najít jakékoliv místo k zaparkování, natož hlídané,“ upozorňuje na dlouho neřešený fakt Jiří Živčák. „I když apelujeme na řidiče, aby místo, kde přenocují, dobře vybírali i s ohledem na zmenšení rizik, kolikrát jsou rádi, že najdou nějaké místo, kde mohou svůj kamion odstavit,“ dodává a pokračuje: „Bohužel před krádežemi vás neochrání ani velké, osvětlené parkoviště. Krádež paliva jsme totiž řešili i na Autohofu v Německu,“ upozorňuje na skutečnost, že bezpečí není ani na placeném hlídaném parkovišti. Že je Spolková republika Německo nejrizikovější krajinou nám potvrdil i Aleš Havlíček z White Trans, ale také statistiky riskintelligence.eu. Je to ale celkem logické, protože Německo je hlavní tranzitní země. V žebříčku rizikových zemích se za ním umístila Velká Británie a Francie.
Druhou skupinou krádeží je zneužití palivových karet. Ty už nejsou tak časté jako dřív, a to hlavně z toho důvodu, že jsou mnohem lépe chráněny před zneužitím. PIN, neboli bezpečnostní kód je minimum, které ale samo pro ochranu nestačí. Bohužel nalepený lísteček na zadní straně karety není ani dnes ničím neobvyklým.
Další úroveň ochrany před zneužitím představuje nastavení různých limitů, ať už na bázi času, či maximální protankovatelné částky, obvykle to bývá 2000 eur na týden. Dalším způsobem, který si Eurowag kdysi sám vyvinul, je služba Card Lock neboli uzamčení karty. Základní princip spočívá v tom, že karta je pro tankování primárně stále uzamčená. Řidič z registrovaného telefonního čísla spárovaného s kartou odešle „odemykací“ SMS (na dálku to může udělat i dispečer), která kartu na 30 minut odemkne pro tankování a pak ji zase automaticky uzamkne.
„Třetí úrovní ochrany je služba Fuel Guard, který mohou bezplatně využívat zákazníci používající mýtnou a telematickou jednotku od Eurowagu EVA,“ popisuje Peter Palečko, national sales manager Eurowag. Ta je spárovaná s palivovou kartou, a pokud nejsou jednotka a karta při autorizaci v geograficky těsné blízkosti čerpací stanice, kde proběhlo tankování, platba není autorizována, a ještě je odeslána varovná zpráva, upozorňující na podezřelou transakci. Tuto službu si velmi pochvaluje Jiří Živčák ze společnosti ZIVI TRANS, díky níž nemají žádný problém s neoprávněným tankováním.
Na vzestupu je také placení pomocí služby Eurowag Pay: „Zákazník si jednoduše v aplikaci Eurowag vytvoří virtuální dvojče fyzické palivové karty a poté už platí mobilem,“ vysvětluje princip Peter Palečko. Zatímco ještě vloni šlo takto platit u cca 720 míst, letos už je to více než dvojnásobek a jejich počet neustále roste. „Dnes je to asi nejpříjemnější, a hlavně nejbezpečnější způsob placení za tankování, resp. služby,“ vysvětluje jeden z důvodů vzrůstající obliby. Navíc tento způsob přesně zapadá do on-line strategie společnosti Eurowag, která uvádí revoluční systém pro dopravce, spojující veškerou agendu od plateb za tankování, mýto, telematiku, účetnictví, fakturování či refundací daní apod. do jednoho cloudového systému. O tom ale jindy.
