Moderní odvětví TSL, které je pilířem evropského hospodářství, podléhá mnoha požadavkům a předpisům. Správná organizace dopravy má obrovský vliv na rozvoj jednotlivých zemí, stejně tak i na pracovní podmínky a bezpečnost řidičů a ostatních účastníků silničního provozu. V dnešním článku se budeme zabývat jednou z nejdůležitějších dohod v silniční dopravě, evropskou dohodou AETR. Na koho se ustanovení úmluvy vztahují a v jakých situacích? Pojďte to zjistit!
Úmluva AETR (zkratka pro „Accord Européen sur les Transports Routiers“, česky Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě) je dohoda, která ustanovuje několik klíčových zásad v mezinárodní dopravě. Byla uzákoněna v Ženevě v roce 1970.
Dohoda AETR je právním nástrojem, jehož cílem je harmonizovat předpisy v jednotlivých zemích, zvýšit bezpečnost silničního provozu a zachovat odpovídající úroveň pracovních podmínek profesionálních řidičů.
Československo přistoupilo na dohodu AETR poměrně brzy po jejím přijetí, v roce 1975, ale rozdíly ve vnitrostátních předpisech ratifikaci úmluvy o několik měsíců zpozdily. Po jeho rozpadu přejala Česká republika závazky bývalého Československa, oficiálně pak předpisy AETR platí v ČR od roku 1993.
Úmluva AETR upravuje:
Dohoda AETR se vztahuje na mezinárodní silniční dopravu prováděnou mimo hranice členských států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a na území států, které úmluvu podepsaly, a to pomocí registrovaných vozů v dané zemi.
Úmluva AETR rovněž uvádí minimální věk řidiče 18 let u vozidel s návěsem a přívěsem do maximální přípustné hmotnosti 7,5 tuny a standardně 21 let u ostatních vozidel. Podle ustanovení dohody AETR musí být řidičům přepravujícím cestující rovněž nejméně 21 let.
Úmluva AETR stanovuje, že doba řízení se započítává do týdenních a denních intervalů. Předpisy nařizují, že týdenní doba jízdy řidiče nesmí překročit 56 hodin. Současně se musí zohlednit i celková dvoutýdenní doba jízdy, která nesmí překročit 90 hodin.
Jak se to promítá do denních jízd řidičů? Podle článku 6 dohody AETR činí denní doba jízdy 9 hodin a může být dvakrát týdně prodloužena maximálně na 10 hodin.
Cílem dohody AETR je zlepšit bezpečnost silničního provozu a zefektivnit mezinárodní transport, a to jak v osobní, tak v nákladní dopravě. Klíčovým aspektem je sladění pravidel týkajících se pracovních podmínek a pracovní doby profesionálních řidičů, čímž se odstraní právní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.
Kromě výše uvedených pravidel o maximální denní a týdenní době jízdy by řidiči měli vědět, kolik času pravidla AETR ustanovují pro denní dobu odpočinku.
Jak upravuje dohoda AETR dobu odpočinku na trajektu nebo ve vlaku? Odpočinek může být v takové situaci rozdělen do maximálně tří úseků, přičemž celková doba výkonu řidiče mezi nimi nesmí překročit 60 minut. Řidič musí mít povinně k dispozici lůžko nebo lehátko.
Dohodu AETR ratifikovaly následující země: Albánie, Andorra, Arménie, Rakousko, Ázerbájdžán, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Ruská federace, Finsko, Francie, Řecko, Gruzie, Španělsko, Severní Irsko, Kazachstán, Lichtenštejnsko, Litva, Lucembursko, Lotyšsko, Severní Makedonie, Malta, Moldavsko, Monako, Nizozemsko, Německo, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, San Marino, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Švýcarsko, Švédsko, Tádžikistán, Turecko, Turkmenistán, Ukrajina, Uzbekistán, Maďarsko, Velká Británie a Itálie.
Ano, pravidla AETR představují regulační rámec pro země, které úmluvu podepsaly – všechny tyto státy jsou povinny je začlenit do svých vnitřních právních systémů.
